Kapitoly z dějin VUT v Brně (1)

Vznik České vysoké školy technické v Brně (1899 - 1918)

V roce 1849 rozhodl Zemský sněm Markrabství moravského o zřízení Technického učiliště v Brně. Stanovil, že nový ústav nebude mít charakter školy vysoké a měl být utrakvistický – český a německý. Dvojjazyčnost nové školy se projevovala nejen v tom, že na ní studovali žáci čeští i němečtí, ale také v tom, že na ní přednášeli učitelé obou národností žijících na Moravě a že k výkladu látky používali svého rodného jazyka.

Škola zpočátku sídlila v budově na Dornychu 24, činnost zahájila slavnostně 14. ledna 1850. Postupem doby našla škola důstojné umístění v nové budově, dokončené roku 1860 na dnešním Komenského náměstí, a stále zdokonalovala svoji činnost. Zákon č. 92 ze 4. května 1873 ji dokonce povýšil na vysokou školu technického směru. Jestliže se však odborná úroveň školy zvyšovala, její národnostně smířlivý charakter brzy zmizel. Germanizační tlaky pořád sílily a vedení školy je podporovalo; ostatně oficiální dokumenty školy od samého počátku vycházely jen v němčině. V roce 1876 se na škole přestalo vyučovat češtině dokonce i jako nepovinnému jazyku. Není se tedy co divit, že čeští profesoři odtud dříve či později rozhořčeně odcházeli.

C. k. vysoká škola technická v Brně byla školou německou a slovanské obyvatelstvo země pociťovalo stále akutněji, že potřebuje svoji vlastní vysokou školu s českým vyučovacím jazykem. Navíc hlubokou krizí procházela i olomoucká univerzita, která nakonec zanikla.

Zrušení univerzity v Olomouci se postupem doby ukazovalo stále víc jako opatření nešťastné. Technické učiliště v Brně ji nahradit nemohlo. Především proto, že dlouho nemělo charakter vysoké školy. A pak také proto, že mělo speciální zaměření výuky, od univerzitního odlišné. Navíc na brněnském technickém učilišti spoustě lidí vadil jeho zdůrazňovaný německý charakter. Proto tedy česky hovořící mládež z Moravy, pokud chtěla získat univerzitní vzdělání, musela odcházet na studia jinam – nejčastěji do Vídně, ale také do Prahy, do Krakova či Solnohradu.

Široké vrstvy obyvatelstva si začaly uvědomovat, že se stala chyba. Že v soustavě vysokého školství a vědy na Moravě vznikla citelná mezera. Proto se velmi brzy ozvaly hlasy, volající po obnově moravské univerzity. Ne však již v Olomouci, nýbrž v Brně, jako zemském hlavním městě. Měla se stát nejen nástrojem vzdělání národní pospolitosti, ale také zbraní proti německému nacionalismu. O druhou českou univerzitu se proto strhl prudký politický boj, často přerůstající v pouliční bitvy.

Oprávněnost českého požadavku zpochybnit nešlo, žádná z rakouských vlád si tím však nechtěla znepřátelit německé nacionály. Až nakonec vláda Františka Antonína hraběte Thuna dospěla k šalamounskému řešení: univerzitu na Moravě sice Čechům nedáme (a němečtí nacionálové tak nebudou mít příčinu k protestům), ale předložíme mocnáři ke schválení návrh na zřízení české vysoké školy technické, která nespokojeným Čechům ukáže dobrou vůli Vídně. Rakouský císař a uherský král František Josef I. dekret o založení české vysoké školy technické v Brně po delším váhání 19. září 1899 podepsal.

Skromné začátky

Sto deset let, které od založení České vysoké školy technické v Brně uplynuly, přinesly okamžiky slávy,ale také situace kritické, kdy byla ohrožena samotná její existence. Za Rakouska měl vývoj školy trvale vzestupnou tendenci; začínala doslova z ničeho. Panovník současně s podpisem dekretu o jejím založení jmenoval první čtyři profesory; rektorem se stal dr. Karel Zahradník, dosavadní profesor univerzity v Záhřebu. Noví učitelé dorazili do Brna 2. října 1899. Podmínky pro jejich práci byly naprosto nedostačující. Nový vzdělávací ústav našel provizorní umístění v několika místnostech domu v Augustinské ulici,ve kterém vyvíjel činnost český ženský vzdělávací a výrobní spolek Vesna. Vzdor těmto obtížím škola zahájila okamžitě činnost. K poslednímu říjnu 1899 se ke studiu na ní zapsalo 47 posluchačů, 33 řádných a 14 mimořádných. V průběhu roku se jejich počet zvýšil dokonce na 55; všichni se věnovali stavebnímu inženýrství. Omezený výukový program, nevyhovující podmínky prostorové, nedostatečný počet profesorů stejně jako malý počet posluchačů neuspokojovaly nikoho. Proto se vedení školy snažilo zjednat nápravu a postupně se to dařilo. Dokázalo získat souhlas se zavedením nových studijních odborů,počet profesorů se zvolna zvyšoval, díky tomu mohl růst i počet studentů.

S císařovým jménem v názvu

Od podzimu 1907 se začala stavět nová budova; její slavnostní otevření proběhlo 25. června 1911. Novostavba na pozemku zvaném „U krásné vyhlídky“, již za hranicemi tehdejšího města, tam, kde končila ulice Veveří, byla krásná, účelná a pohodlná a dodnes je chloubou Vysokého učení technického v Brně. V době, kdy se blížila svému dokončení, požádali brněnští profesoři panovníka, aby škola mohla nést jeho jméno. Císař milostivě souhlasil a vzdělávací ústav s nedlouhou tradicí, ale o to většími ambicemi, se od 1. března 1911 mohl nazývat „C. k. vysoká škola technická Františka Josefa v Brně“ a pod tímto označením působil až do rozpadu monarchie v roce 1918. Ani tak proklamativně projevená panovníkova přízeň však nepomohla, aby česká technika v Brně existovala jako škola úplná, schopná nabídnout vzdělání ve všech technických oborech. V předvečer první světové války její posluchači mohli studovat pouze:

I. stavební inženýrství

II. A. strojní inženýrství, B. elektroinženýrství

III. kulturní inženýrství (vodní stavby, meliorace)

IV. chemické inženýrství

První světová válka

Atentát v Sarajevu, smrt následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho choti Žofie 28. června 1914 a válka, která vypukla o měsíc později, znamenaly začátek velkých změn. Svět, jak jej znaly generace poddaných císaře Františka Josefa I., končil. První světová válka trvala jen čtyři roky, ale po jejím skončení bylo všechno jinak. Zpočátku si ovšem převratnost událostí, které prožívali, uvědomoval jen málokdo.

Válka se samozřejmě dotkla i české techniky v Brně. Řada profesorů dostala povolávací rozkaz, ze 177 zřízenců se muselo do vojenského převléct 64 mužů. Povolávání do armády pochopitelně neminulo ani studenty, jejichž počet se v důsledku toho silně zmenšoval.Mimořádné válečné poměry se projevily také na úrovni a intenzitě vyučování. A nejen to, na školu dopadlo zdrcujícím způsobem další rozhodnutí rakouského státu – budova české techniky v Brně, obdobně jako další školní budovy – měla být přeměněna na vojenský lazaret, původně pro 700, později dokonce pro 1 000 raněných.

^ Úvod

Od první do druhé světové války ->