Ústav fysikální.
Správcem ústavu jest prof. Ph. Dr. Vladimír Novák. Ústav fysikální spojený se stanicí meteorologickou zabírá jihovýchodní křídlo druhého patra, jednu laboratoř v přízemí a III. a IV. patro strojní budovy.
Správce ústavu obhajoval původně návrh vystavěti fysikální ústav jako samostatný pavilon, a to z důvodu potřeby jak mistností přízemních, tak místností pod střechou, s přístupem na volné terasy pro účely fotografické a meteorologické. V prvním návrhu, o němž již na začátku tohoto článku stala se zmínka, byl také pavilon fysikální v severozápadním rohu staveniště zakreslen.
Umístěním ústavu fysikálního do nejvyšších pater strojní budovy roztržen byl přirozený celek ústavu, a bylo nutno alespoň jednu laboratoř upraviti v přízemí, na volném prostranství v západním cípu staveniště postaviti pak ohradu pro meteorologickou budku a ostatní přístroje meteorologické, jež vyžadují montáže přímo na zemi.
Rozdělení ústavu ve II. patře provedeno jest tak, aby přednášková činnost a vědecké práce laboratorní vzájemně si nepřekážely. Posluchači vcházejí střední chodbou a zvláštními schody na hořejší plateau amfiteatralně stupňované posluchárny, kde je místa pro 132 posluchačů. Lavice přístupny jsou postranními schůdky í střední širší uličkou, která je dělí ve dvě řady po II lavicích, většinou o 6 místech. Ve střední uličce jest jeden stupeň rozšířen; na něm stojí stůl s projekčnim strojem stále k projekci připraveným. V čele posluchárny jest větší horizontálné místo (5 m široké) s pevně montovaným stolem experimentalným a s 2 metrovými stoly pojezdnými, kterými lze celý stůl nastaviti na délku 6·30 m, prodlouží-li se ještě stůl na straně jihovýchodní sklápěcí deskou. Experimentalný stůl jest opatřen dvojím vodovodem, plynovodem, vedením pro plyny zhuštěné, vedením pro stlačený vzduch pro účely akustické, tahem do komína a vedením elektrickým. Vodou lze plniti plynopudnou vanu ve stole zapuštěnou, nebo připojiti k druhému kohoutu vedení na stůl. Druhý vodovod vede vodu stálého tlaku, vytékající z menší nádrže montované na pavlačce v jižním rohu posluchárny. K vedení pro plyny zhuštěné připojiti lze bomby s tím neb oním stlačeným plynem. Vedení elektrické vedle osvětlovacího vedení sestává ze tři kovových pásů, zapuštěných do hořejší desky experímentálního stolu. Pásy jsou opatřeny konickými otvory a lze vložením svorek opatřených podobnými količky proud z lamel kdekoliv po délce stolu odváděti.
Ve stole experimentalním jsou dále odpady pro vodu, odpad pro těžké plyny spojený s komínem, vyhloubené místo pro pokusy se rtutí, kde rozlitá rtuť odtéká otvorem do lahvičky ve vnitř stolu přistavené a podobné místo se dnem z drátěného pletiva, kam se staví přístroje, jež mají býti pří pokusech vyhřáty. (Pod pletivem je větší prostora, v níž se topí kahanem Bunsenovým a to tak, že produkty hoření odcházejí do komína. Obě prohloubeniny, jakož i pneumatickou vanu lze zcela těsně deskami zakrýti, tak že rovinný povrch stolu není nikterak porušen.) Mimo to má stůl četné zásuvky k uložení utensilií nástrojů, podložek, špalíků a jiných předmětů při přípravě pokusů nezbytných.
Za stolem experimentálným jest dosti místa k postavení stolů a stativů, v uličce mezi stolem a podiem, nad nímž je dvojí posuvná tabule rozměrů 3·4 X 1·8 m2. Sesunou-li se obě tabule dolů, objeví se na stěně vysádrovaná plocha pro projekci, vysunou-li se obě tabule vzhůru, přístupna jest odsunutím skleněné stěny digestoř, umístěná ve zdi oddělující posluchárnu od přípravny.
Posluchárna jest osvětlena stropními žárovkami, rozdělenými v 6 skupin. První skupinou jest sufita osvětlující tabuli, poslední skupinou 3 lampy na stěnách sálu pro mírné světlo, vhodné pro některé demonstrace. Ostatní skupiny rozdělují světlo buďto na stůl experim. neb auditorium. Hoří-li všechna světla, jest sál stejnoměrně a dostatečně osvětlen, předměty na experim. stole a tabuli pak vynikají zvláště zřetelně, protože příslušné lampy jsou 100 svíčkové lampy s kovovým vláknem proti 50 svíčkovým lampám nad auditoriem.
Celý sál lze zatemniti dvěma motorky elektrickými, jež spouští záclony po jedné i druhé řadě oken.
Pokusy se světlem slunečním lze prováděti v hodinách dopoledních heliostatem, který se zasazuje do otvoru v prvém pilíři okenním, jenž jest právě v ose stolu experimentálního umístěn v takové výšce, aby bylo lze světlo sluneční okamžitě nahraditi světlem lampy obloukové. Podobný otvor jest na opačné straně pro pokusy v létě odpoledne.
Vedle tabule v levo připevněna jest rozvodná deska s měřicími stroji, klíči a vypínači jak pro světlo, tak pro různé proudy, jichž je potřebí na stole experimentálním. Užiti lze městského proudu trojfázového o 110 voltech, stejnosměrného proudu 110 voltů z akkumulatorů elektrotechnického ústavu a slabých proudů stejnosměrných z místní baterie. Mimo to přivedeno jest k rozvodné desce vedení jdoucí všemi místnostmi ústavu fysikálního od vlastních strojů v strojovně ústavu, o níž později stane se zmínka.
Posluchárna souvisí dvěma dveřmi s přípravnou, kde vedle zmíněného digestoria je sklářský stolek s dmychadlem vodním, vodní vývěva, Junkersův ohřívač vody, veliký stůl k přípravě pokusů, příruční nářadí a skříň se sklem a porculánem a skříň s potřebnými chemikaliemi. Oběma vchodům do posluchárny odpovídají dvéře do sbírek ústavu, kde jsou ve 4 skříňích ze všech stran zasklených a ve 12 skříních nástěnných umístěny fysikální stroje určené pro demonstrace a měření při přednáškách konaná.
Ke sbírkám přiléhá laboratoř professora, zařízená hlavně pro práce fotografické s přístroji na samočinné praní desek, fotografických papírů atd. V místnosti je k disposici proud stejnosměrný z akumulatorů (110 V) a městský proud třífázový (110 V) a všechny proudy ze strojovny ústavu. Následuje pracovna správce ústavu zároveň s knihovnou ústavu, jež vyplňuje hlavně fysikalními časopisy již 4 skříně. Další jednooknová místnost dá se zatemniti, a je upravena jako fotografická komora, resp. místnost fotometrická. Stěny i podlaha, jakož veškerý nábytek jsou černě natřeny. V této místnosti jest vedení pro obloukovou lampu, lze jí snadno užívati pro zvětšování při umělém světle, spektrální fotometrii atd. Z tmavé komory vcházíme dále do optické pracovny, v níž montována bude dutá mřížka Rowlandova na tří sloupech poblíž západního rohu místnosti, kde je okénko ve stěně pro automatický heliostat. V místnosti je veliký 5metrový stůl a ve dvou skříních měřicí stroje optické, mezi nimi velký spektrometr Fuessův s čočkovou i zrcadlovou optikou a různými pomocnými přístroji (polarisačními, Vierordtovou dvojštěrbinou atd.) Abbeův refraktometr, Hilgrův l5stupňový „echelon grating” s monochromatickým illuminatorem, jehož se dá separátně užiti jako spektroskopu a spektrografu. Dále jest tu Du Boisův polokruhový elektromagnet s úhlovým vypínačem atd. Místnost se dá zatemniti a lze v ní užiti různých proudů elektrických jako v laboratoři professora.
V sousedství je pracovna adjunkta ústavu, dále malý pokoj assistenta určeného pro službu meteorologickou. V této místnosti nalézá se též poboční knihovna Jednoty českých mathematiků v Praze, kterou tento spolek založil a udržuje pro své brněnské členy. Knihovna tato čítajíc téměř 800 svazků obsahu mathematicko-fysikálního, jest po odborné stránce znamenitým doplňkem zdejší knihovny technické. Sousední dvě místnosti určeny jsou pro fysikální cvičení posluchačů s. docenta Dra. B. Macků. Od místnosti druhé oddělena jest strojovna, v níž připojen jest trojfázový motor 5 HP na vedení městské. Motorem lze hnáti buďto dynamo na 110 V, nebo menší stroj na 220 V. Dynamo první má vedle kollektoru na stejnosměrný proud též kollektor na obyčejný proud střídavý a na proud trojfázový. Všechny tyto 4 druhy proudů, jakož i přímo proud městský jsou rozvedeny po pracovnách ústavu.
Za posluchárnou na straně severozápadní umístěna jest dílna ústavu. (Stalo se tak z důvodu, aby hlukem strojů a hřmotem při mechanické práci bylo okolí co nejméně vyrušováno.) Přístup do dílny jest jednak z centrální chodby, jednak ze šatny nalézající se pod amfiteatrem posluchárny. V dílně jsou dva soustruhy, větší z nich je soustruh egalisační s převodem kolečkovým, dále vrtačka na pohon nohou, kovadlo a výheň, sklářský stolek, pracovní stůl s velkým svěrákem a četná nářadí na zpracování kovu i dřeva. Soustruhy budou v době nejbližší poháněny elektrickými motory.
Pro práce s pevným fundamentem reservována byla fysikálnímu ústavu laboratoř v přízemí. Podlaha je tu šamotkami vydlážděna a má odpad do kanalu, poněvadž místnost jest spolu míněna pro umístění stroje na kondensaci vzduchu, který teprve v příštích létech bude moci býti opatřen. Místnost lze též zatemniti.
V třetím patře, kam vedou schody z chodby ústavu fysikalního, nalézá se fotografický atelier se dvěmi tmavými komorami opatřený obloukovou lampou kopírovací a vedením proudu stejnosměrného (110 V) i střídavého (110 V) pro použití dalších lamp obloukových, po případě jiné fotografické pokusy.
Do atelieuru vchází se z meteorologické pracovny, rozsáhlé to místnosti, která teprve očekává definitivního zařízení. Místnost jest spojena točitými, železnými schody s místností, kde jsou vodní reservoiry a kterou se prochází na čtvercovou terassu, kde umístěny budou zapisovací anemometr, aktinometr atd. Terassa výborně se hodí pro četná pozorování meteorologická jako pro vypouštění zkušebních balonů pro zkoumání vyšších vrstev atmosféry atd.
Jak již dříve zmíněno, vystavěna byla v západním rohu staveniště ohrada, kde umístěny jsou zapisovací vlhkoměr, thermograf a registrační ombrometr vedle přistrojů pro denní odčítání. Přístroje tyto budou doplněny ještě měřením teploty v různých hloubkách a správce ústavu snaží se vymoci zařízení seismografické stanice, aby tak dán byl podklad ke zřízení meteorologické stanice I. řádu na Moravě.
Původní ústav fysikalní - v Augustýnské ulici čís. 9 v budově Vesny - zařízen byl v letech 1900/02 prof. Drem. Františkem Koláčkem, který ve dvou těchto letech většinu demonstračních a měřicích strojů zakoupil a vyzkoušel, zanechav svému nástupci velmi cenné protokoly četných zkoušek a měření, která stroji těmi vykonal. Bohaté zkušenosti experimentalné, které prof. Koláček získal si již jako gymnasialní professor (na I. čes. gymnasiu v Brně) a četné jeho práce theoretické, jež dobyly mu jména světového, přispěly zakladateli ústavu fysikalnímu ve značné míře k opatrnému a ůčelnému výběru při zařizování ústavu, tak že jak po stránce vyučovací tak po stránce vědecké, ač prostředky skrovnými, dosaženo výsledku velmi uspokojivého.
Nynější správce doplnil sbírky hlavně v oboru fotografickém, v němž nejvíce sám pracuje, dále účelným vypravením mechanické dílny a měřicími stroji pro studium bezdrátové telegrafie. K veškeré látce přednáškové zhotovil správce ústavu více než 1000 diapositivů, kterými jednak nahrazeny jsou všechny složitější výkresy a schemeta na tabuli, jednak podána jsou zařízení technická, illustrace strojů a pod., která se ve sbírkách ústavu nenalézají. Mnohé z těchto obrazů jsou barevné (autochromy, resp. tříbarevným tiskem zhotovené diapositivy) a jsou jimi přednášky stále provázeny.
Když v roce 1902/03 převzal nynějši správce ústavu jeho řízení, nebyla vedle přednášek zavedena praktická cvičení z fysiky pro posluchače. Nezbytná nutnost takovýchto cvičení, jež nynější správce ústavu po 10 let vedl dříve jako assistent a soukromý docent české university pražské při tamním ústavu fysikálním, přiměla jej k tomu, aby podobná cvičení zavedl jako závaznou část fysikálního vzdělání všech posluchačů na technice brněnské.
V provisorních místnostech starého ústavu v Augustýnské ulici, kde i posluchárna byla tak malá, že se o fysice technické již od r. 1903/04 přednášelo paralelně, nebylo možno zavésti praktická cvičení a měření na strojích, jež by posluchači sami prováděli. Proto omezil se správce ústavu na zavedení praktických cvičení (po 2 hod. týdně v obou semestrech), kde řešeny byly praktické úlohy a kde se jen nejlepší a nejpilnější posluchači měření na strojích účastnili, při čemž bylo přihlíženo hlavně k užití technickému. Jest litovati, že původní návrh správce ústavu na vystavění zvláštního pavilionu strojního byl tak seškrtán, že na praktická cvičení fysikální v rozsáhlejší potřebné laboratoři místa nezbylo. Správce ústavu domáhá se tudíž alespoň zařízení uzavřené chodby (o ploše 107 m2) pro účely praktika, jakož i mimořádné dotace, z níž by pořízeny byly jednoduché stroje ve větším počtu exemplářů, aby tutéž úlohu mohlo prováděti několik párů posluchačů najednou. Rozdělením veškerého počtu posluchačů na 3 oddělení bude možno pak cvičení tato zavésti jako závazné praktikum fysikální, v němž bude každý posluchač nucen prodělati určitý program praktických měření, podobně jako je tomu při rýsováni a pod. u předmětů technických.