Zkoušení materiálů a výrobků (FSI-DZM)

Akademický rok 1999/2000
Garant: Ing. Lubomír Stránský, CSc.  
Garantující pracoviště: ÚMVI všechny předměty garantované tímto pracovištěm
Jazyk výuky: čeština
Cíle předmětu:
Kurz je zaměřen na problematiku zkoušení vstupního materiálu nebo
výrobku v oblasti technologie tváření. Úkolem kurzu je ukázat
možnosti jednotlivých zkušebních metod a jejich význam pro praxi.
Výstupy studia a kompetence:
Kurz umožněje studentům získat přehled o zkušebních zařízeních a
metodikách, které se používají při destruktivních i nedestruktivních
zkouškách konstrukčních materiálů.
Prerekvizity:
 
Obsah předmětu (anotace):
Vhodnost materiálu pro danou technickou aplikaci, přítomnost vad vmateriálu (řediny, vměstky atd.) nebo jeho degradaci v důsledkuprovozu (opotřebení, vznik únavových trhlin atd.) je možno posouditna základě celé řady zkušebních metod. Kurz jednak zahrnujenejdůležitější zkoušky mechanické, technologické a defektoskopické,jednak se věnuje metalografické analýze a fázové a strukturní analýzepomocí elektronové mikroskopie.
Metody vyučování:
 
Způsob a kritéria hodnocení:
Podmínky udělení zápočtu. Základní podmínkou pro udělení zápočtu je
absolvování všech cvičení a zpracování protokolů ze cvičení podle
pokynů učitele.
Zkouška. Zkouška se skládá ze dvou částí, písemné a ústní. V písemné
části zkoušky student zpracuje pět otázek z témat, která byla
přednesena v průběhu semestru. Při ústní zkoušce studen zodpoví
dotazy týkající se písemné části a další doplňující otázky
zkoušejícího.
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky:
 
Typ (způsob) výuky:
    Přednáška  14 × 3 hod. nepovinná                  
    Laboratorní cvičení  14 × 2 hod. povinná                  
Osnova:
    Přednáška 1. Zkoušky objemové tvařitelnosti.
2. Zkoušky pro zjištění koeficientu tření při tváření.
3. Základy měření neelektrických veličin v oboru tváření.
4. Zkoušky hlubokotažnosti plechů.
5. Metoda sítí, FLD diagramy.
6. Metody zjišťování povrchových vad (kapilární metoda atd.).
7. Metody zjišťování vnitřních vad (RTG, ultrazvuk).
8. Světelná mikroskopie (příprava metalografických vzorků.
9. Obrazová analýza fází a měření mikrotvrdosti.
10. Elektronová mikroskopie.
11. Zkoušení mechanických vlastností konstrukčních materiálů.
12. Únavové zkoušky materiálů.
13. Hodnocení odolnosti materiálů vůči křehkému porušení.
14. Zkoušky tečení materiálu a zkoušky tvrdosti.
    Laboratorní cvičení 1. Zkouška objemové tvařitelnosti dle CIRP.
2. Zkouška pěchování prstence.
3. Měření tahové a tlakové síly.
4. Vyhodnocení plošné anizotropie.
5. Vyhodnocení výtažku s kruhovou sítí.
6. Kapilární a magnetické zkoušky.
7. Uultrazvuková zkouška.
8. Metalografie slitin na bázi železa.
9. Metalografie slitin neželezných kovů.
10. Elektronová mikroskopie.
11. Statická zkouška tahem.
12. Únava materiálů a její zkoušení.
13. Křehký lom materiálů.
14. Písemná práce a zápočet.
Literatura - základní:
1. ASKELAND, Donald R. a Pradeep P. PHULÉ. The Science and Engineering of Materials. 5th Edition. Canada: Thomson, 2006. ISBN 0-534-55396-6.
3. Wood, W.A.: The Study of Metal Structures and their Mechanical Properties, , 0
Literatura - doporučená:
1. Pluhař, J. a kol.: Nauka o materiálech, SNTL/ALFA 1989, 0
2. Pluhař, J. - Koritta, J.: Strojírenské materiály, SNTL/ALFA 1977, 0
3. Veles, P.: Mechanické vlastnosti a skúšanie kovov, ALFA 1985, 0
Zařazení předmětu ve studijních programech:
Program Forma Obor Spec. Typ ukončení   Kredity     Povinnost     St.     Roč.     Semestr  
B2341-3 prezenční studium Strojírenská technologie -- zá,zk 5 Volitelný 1 2 L