Revoluce. Výroba léků z plenek

9.1.2015 5plus2 str. 2 Brněnsko, Blanensko a Výškovsko VERONIKA HORÁKOVÁ

Brno je městem vědy.

Dokazuje to nápad studenta Petra Bouchala.

BRNO / Kam hodit použitou plenku? Logicky do koše. Student Masarykovyuniverzity a Vysokého učení technického v Brně Petr Bouchal ale dostal revoluční nápad. Z plenek chce vyrábět léky.

* Jak vás napadl projekt spojený s plenami? Dítě asi ještě nemáte.

Pět dnů jsme vymýšleli různé podnikatelské projekty na téma snížení odpadů. Žadný z nápadů nebyl dostatečně výdělečný a převratný. V pauze jsem se podíval na Facebook, kam sestřenice dala fotku svého narozeného syna a vzpomněl jsem si, že řeší problém s plenami.

* Na jakém principu výroba léků z použitých plen funguje?

Laicky řečeno, plena se rozdělí na dvě části, organickou a plastovou. Plastová část se zpracuje klasickými metodami a dají se z toho udělat například lavičky. Druhá část je o dost složitější, v týmu jsme měli studenta doktorského studia na MIT (pozn. Technologický institut v Massachusetts). A oni před pár měsíci přišli na bakterie, které dovedou vytvořit kyselinu caffeic acid z jiných bakterií – ty jsou právě v použitých plenách. Je velmi drahá a používá se na výrobu léků.

* Jak byste použité pleny od lidí získávali? Třeba výměnou za čisté?

Vše je postaveno tak, aby to vydělávalo. První fáze je najít zákazníky, kteří by si u nás objednávali pleny. Jedná se o takzvanou subscription service, kdy si objednáte pleny a poté vám pravidelně budou doručovány poslíčkem. Když donese další zásilku, tak si použité pleny vyzvedne v námi dodaném balení, které nepropustí žádný pach ani kapalinu.

* Máte představu, kolik plen by bylo potřeba na výrobu třeba jedné tablety paralenu?

Bohužel tyto informace nemám. Šlo by to propočítat, ale z hlavy to nedokážu střelit. Z jedné tuny použitých plen by mělo být asi 3,5 kilogramu caffeic acid. Jedna plena váží asi 250 gramů, což znamená že 4 000 plen je do jedné tuny.

* Na projektu se podílí dalších pět studentů z celého světa. Jak spolupráce vypadá?

Největší postup byl, když jsme pracovali deset dnů spolu v Mnichově. Nyní se každý věnuje svým rozjetým projektům a pro nikoho to není priorita, požadovaná investice na výzkum a vývoj celého procesu je 15 milionů eur.

* Myslíte, že je reálné, abyste tento nápad dopracovali do konce a vydělali na něm?

Podle propočtů by to mělo být výdělečné po patnácti letech. Reálné to bude pouze tehdy, když se sejde tým odborníků, kteří budou nápadu věřit.

* V Mnichově na studentském pobytu jste dostal nabídku od německého architekta a výzkumníka Markuse Heinsdorffa. Co pro něho budete dělat?

Již spolupracujeme na vývoji nového typu přenosné vodní elektrárny. Jeho firmě Hydromobile jsem zajistil výrobu v české firmě Zape, která sídlí v Opatovicích. Dále od února budu firmě pomáhat s marketingem a prezentacemi na zahraničních veletrzích. V květnu bude probíhat další testování v Kolumbii, kterého se snad taky zúčastním.

* Máte v hlavě nějaké další nápady a uvažujete o tom, že byste si je chtěl třeba patentovat?

S kamarády nám stále leží v hlavě technologie kovaného karbonu (krátká uhlíková vlákna), na které jsme pracovali zhruba před rokem po dobu devíti měsíců. Bohužel jsme se rozpadli. Máme v plánu sejít se, vychytat technologii a poté ji patentovat. Snad o ní ještě čtenáři uslyší a budou ji mít například v automobilech či jiných zařízeních, kde je potřeba vysoká pevnost a nízká váha.