Miloslav Druckmüller: Slunce je největší vesmírná hrozba

5.10.2015 Brněnský Metropolitan str. 3 Rozhovor/názory KATEŘINA ŠEFČÍKOVÁ

Od dětství nadšený fotograf se zájmem o matematiku a astronomii, úspěšný „lovec“ snímků zatmění Slunce, autor unikátních programů umožňujících detailní zobrazení sluneční koróny. Tedy „sluníčkář“, dalo by se říci, v případě profesora Miloslava Druckmüllera však tento pojem nese úplně jiný obsah než ten všeobecně vysmívaný. Hovoří-li se odborněji, ať už o plazmatu, nebo o přepólování magnetického pole, dokáže pro vědu zapálit i laika. Není pak divu, že na Vysokém učení technickém v Brně, kde učí, vtáhl do „sluneční m slusféry“ řadu studentů, doktorandů i kolegů.

* Jak jste se k tak neobvyklé práci, jako je fotografování zatmění Slunce, dostal?

K zatměním jsem se dostal jakýmsi řízením osudu. Od malička jsem měl několik koníčků, mezi nimi astronomii. Ve věku řekněme osmi let jsem se dozvěděl, že asi v roce 1999 bude v blízkosti Československé republiky vidět úplné zatmění Slunce. Nutno říci, že v době, kdy se nesmělo cestovat - mluvím přibližně o roce 1962 -, byla pravděpodobnost, že zatmění uvidím, takřka nulová. Věděl jsem pouze, že bude vidět v Rakousku, ani jsem netušil, že také v Maďarsku. A od té doby jsem řešil, jak se tam dostanu, když se tam nesmí. V roce 1999 jsem už samozřejmě nic takového řešit nemusel, na zatmění jsem se jel podívat s rodinou i s kolegy. Pořídil jsem nějaké obrázky, relativně kvalitní, ale absolutně na nich nebylo vidět, co vidíme pouhýma očima. Důvod - je jasný: koróna má obrovský kontrast. - Mezi nejjasnějšími a nejtmavšími mi částmi je příliš velký rozdíl a ten ani i nejlepší technika nemůže zachytit. Napadlo mě nějak snímky upravit, t, seskládat je počítačem dohromady… … a nedařilo se to. Až moje dcera mě vyzvala, - abych problém vyřešil matematicky. - Myslel jsem si, že ho vyřeším m za několik zimních večerů, a nakonec c jsem si s ním hrál osm let.

* Nedá se sluneční koróna, tedy jasně ě zářící obálka slunečního kotouče, fotit - i mimo zatmění, přes clonu?

Nedá. Koróna je asi 10milionkrát méně ě jasná než Slunce. Myšlenka je to správná, - jenže za dne je zemská atmosféra a příliš osvětlená, takže na ní nejsou vidět - ani hvězdy. A právě při zatmění je e utlumená měsíčním kotoučem a hvězdy - jsou krásně vidět. Takže technicky y to nejde zařídit jinak než fotografovat korónu při zatmění Slunce.

* K čemu jsou nám stále další a další snímky sluneční koróny?

Mohlo by se zdát, že koróna je něco úplně nepodstatného, co na nás nemá vliv. Je to tak prázdný prostor - téměř úplné vakuum -, v němž se skoro ani nesráží částice, jak jich je tam málo. Je to takové svítící nic. Kupodivu všechny děje, které se odehrávají na Slunci, i ty katastrofické, které nás mohou připravit o veškeré telekomunikační družice, internet, zničit rozvody vysokého napětí, se dějí nad tou koulí - a důvodem je magnetické pole. Slunce má nesmírně silné a složité magnetické pole a v něm dochází k jevu zvanému rekonexe, přepojení siločar. Při ní se skokově uvolní obrovské množství energie, říká se tomu erupce. Erupce vyvrhnou část plazmatu, která třeba doletí až k Zemi a úplně poruší magnetické pole Země. Tím pádem kompas nemíří na sever, ale na jih, podle indukčního zákona se ve všech vodičích naindukují proudy -shoří rozvody vysokého napětí, nabité částice dopadnou na telekomunikační družice a tam výboj zničí elektroniku… Před 150 lety by se nestalo celkem nic, lidé by akorát viděli krásné polární záře na obloze, kdežto dneska to může zá být zlé. Na snímcích zatmění Slunce vidíme siločáry jeho magnetického pole, a to sil zatím žádným jiným způsobem nejde za pozorovat.

* Takže snímky nám ukážou, zda se blíží nebezpečí? To bychom je potřebovali pořizovat každý den.

Právě. Každé to zatmění vám dá úplně jiný obraz. Máme jen jakési střípky z mozaiky. Představa, že bychom byli schopni dnes něco předpovídat, je iluzorní. Umíme sledovat sluneční skvrny, které jsou z hlediska struktury magnetického pole velice nebezpečné. Máme představu o slunečním cyklu. Předpověď na tento cyklus byla taková, že to bude jeden z nejsilnějších cyklů, a ve skutečnosti byl nejslabší za sto let - velmi nevýrazný. Takže představa, že tomu někdo dokonale rozumí, je přehnaná. Je tam stále množství záhad, které čekají na rozšifrování.